Použít v souvislosti s tragickou smrtí letce tělem i duší slovo odešel, možná není to úplně pravé, ale Ondra byl člověk neuvěřitelně všestranný. Se stejnou jistotou s jakou se pohyboval po nebeské klenbě, jezdil na motorce, na lyžích nebo na divoké vodě. Ondra byl tím, kdo bývá označován jako renesanční člověk. Člověk se širokým záběrem, ale na rozdíl od mnoha jiných, kteří skončí u toho záběru, Ondra měl téměř encyklopedické znalosti, kterými mě znovu a znovu vyrážel dech, ale které uměl použít v běžném životě.
Jak mi ťukají prsty po klávesnici, uvědomuji si, že všechno co mi v souvislosti s ním tane na mysli, je jen pozitivní. Může to znít hloupě, ale i když se snažím najít nějakou jeho slabost, vadu, tak na nic ani při nejlepší snaze nepřicházím. Přestože Ondra byl ve svém oboru velice úspěšný, nikdy jsem ho nezažil v situaci, kdy by to dal lidem ve svém okolí jakkoliv najevo. Přestože se angažoval v pomoci lidem s různým postižením, nikdy o tom nemluvil a já jsem se to vždy dozvěděl náhodou, když jsem na někoho z lidí, kterým pomohl nebo pomáhal, náhodou narazil.
Nebudu zastírat, že jsem si s Ondrou rozuměl v názorech na spravování věcí veřejných, na roli, kterou by stát a jeho zásahy měly hrát v našich životech. Musím přiznat, že jen málokdo z nás se jen přiblížil jeho angažovanosti ve snaze věci měnit. Ondra byl konzervativec v tom dobrém slova smyslu. Neměnil názory, říkal je naplno a za tím co dělal, nebyla žádná zištnost. Z toho co dělal neměl on, ani jeho firma žádný prospěch, spíš naopak a je pro něj typické, že jeden konkrétní směr politiky podporoval o to víc, čím víc ho opouštěli lidé, kteří sice jeho jménem, nikoliv však konkrétními činy, bohatli.
Já jsem měl štěstí Ondru poznat zejména díky našim společným zájmům – letadlům, historii a akrobacii. Zažil jsem s ním příjemná létání, která potěší na duši a dlouho zůstanou v paměti, ale máme i společný zážitek, při kterém se naši strážní andělé sakra nadřeli. Včera měl ten jeho bohužel zrovna hodně slabou chvilku. Mně navždy zůstanou v paměti ty krásné chvíle, ať už let ve skupině nad Anglií, nebo ten poslední společný nad Prahou při příležitosti odhalení pomníku našim letcům v RAF. Letos už nepoletíme ve skupině Trenéru na berlínské letiště Gatow, jak jsme plánovali a jak jsme se těšili, ale vím, že až tam v září poletíme, bude tam s námi.
Občas se stane, že odejde někdo ze známých, z kamarádů, z přátel. Není to zdaleka jen v letadle, spíš naopak. Vždy mě to překvapí a rozesmutní. Tohle je ještě jiné, horší. S Ondrou odešel člověk, jakých je málo a mám pocit, že v dnešním světě jich je čím dál míň. To co teď můžeme udělat, je snažit se tam, kde to půjde, pokračovat v tom co začal a hlavně nezapomenout.
Ondro, navždy jen modré nebe.
Za sebe i za kluky z Historické letky.
Milan
Ondřej Ryčl zahynul při letecké nehodě během Kroměřížského poháru, závodech v motorové letecké akrobacii v sobotu 19. července 2014. Bylo mu padesát jedna let.
